neděle 15. března 2009

Vodopád

Kapky vroucí vody
stékajíc pomalu, nesměle,
jako tisíc drahokamů
rozesetých po tvém těle.

Všechny drahokamy
polibky chtěl bych sesbírat
do poslední kapky,
poslední polibek dát ti na rty.

Chtěl bych se plavit
po tvém břiše
jak tajemný zloděj
do své skrýše.

Tvé jemné kůže
– bez trnu růže
chci se dotýkat,
políbit tě dlouze
– nervozitou pouze
nasucho polykat.

Pohled na tebe bere mi dech,
na čele utváří mi vrásky,
ocitám se na křídlech,
vratkých perutích lásky.