Dadaistická báseň

Snažil jsem se o dadaistickou báseň, avšak přijde mi až moc složitá, neníliž pravda.. :-D

Citátek

Láska je jako vráska, neustále se prohlubuje.

Odkaz

Stojíc za sebou v řadě,
vzpínajíc ruce k nebi,
jak odkaz budoucí civilizace,
statné a urostlé.

Mlýny života a smrti,
odbíjí půlnoc,
na polích ticho křičí,
to zima nastavila svůj líc.

Vítr zazpíval naposledy.
Přestaly česat nebe modré peřiny,
mlýny života a smrti.

Básníkem

Asi stanu se básníkem,
budu v neviditelných stranách knih číst,
pro smích,
všem povrchním lidem,
jsem si jist.

Básníkem,
stavitelem hradeb z písmen,
jež je ke všem zámkum klíčem,
černou holubicí,
věcne s časem bojující.

Stal jsem se básníkem..
Lidem pro smích, sám sobě trestem,
opravdu mám ke všem zámkům klíč,
ale pravda prchla dávno pryč.

Býti básníkem,
někdo nad tím se pousměje,
všude kolem útrap, hněvu koleje,
dokázat pravdu těžké je,
umírá naděje ...

Pro tebe

Dotkli se konečky prstů pouze,
zamilovali se do sebe,
při jedné malé divadelní pauze,
duše vylétly do nebe.

Letmý pohled do očí,
jakmile jiskra přeskočí,
dvě srdce tepou lásku,
milencům na opasku.

Ruka v ruku se zaklesává,
prsty přejíždí po horké dlani,
pronikavá vůně, šanci mi dává,
slibuji, nezapomenu na ni.