Vejce naruby (písňová)

Pes sedí za oknem
Kočka hrabe díru pod plotem
Šnek na vejcích sedí
Buvol na něj z kadibudky hledí

Pod břízou na louce
Pase se chobotnice
Nazpět plazí se vodopády
Pomalu jako hadi

Jo to byl vám jednou den
Svět zcela pomaten
Byl celý naruby
Koloběh přírody

Volové zapřáhli své majitele
Slepice sypaly zrní hospodáři
Auta jeden den čistila ovzduší
Vše bylo tak jak se normálně nesluší

Stali se žháři z požárníků
Stali se grázli ze strážníků
Muži začali si holit nohy
Ženy pily jako duhy

Říkám vám, měl jsem sen
Kdy žil jsem jeden den
Který byl na hlavu postaven
To vyprávěl mi jeden blázen
Co seděl opodál,
dvorních básníků král…

Křišťál

Sedím

za oknem

a sleduji kutálející

se korálkyna jeho povrchu.

Plesk! Přistál na okněvelký lesklý

křišťál a rozprsknul se do všech stran.

Jednotlivé krůpěje stékají se v potůčky

pomalu se plazící, směrující do říčky. Po

obloze pluje stádoberanů bouřliváků,

zase se osamoceně toulají... Fíííí!

Zaburácí se, rozletí se chomáčky

par v pouhopouhý cár,

vyprší se a plují

v dál...

Vodopád

Kapky vroucí vody
stékajíc pomalu, nesměle,
jako tisíc drahokamů
rozesetých po tvém těle.

Všechny drahokamy
polibky chtěl bych sesbírat
do poslední kapky,
poslední polibek dát ti na rty.

Chtěl bych se plavit
po tvém břiše
jak tajemný zloděj
do své skrýše.

Tvé jemné kůže
– bez trnu růže
chci se dotýkat,
políbit tě dlouze
– nervozitou pouze
nasucho polykat.

Pohled na tebe bere mi dech,
na čele utváří mi vrásky,
ocitám se na křídlech,
vratkých perutích lásky.

Loděnice

Oděná jsi spoře,
ve vlasech rozbouřené moře,
hladinou loďka prodírá si cestu,
za svitu měsíce pro nevěstu.

Té lodi chtěl bych být kapitánem!
Žádný hřích..
Vídat svítání nad ránem
v očích tvých..

Dadaistická báseň

Snažil jsem se o dadaistickou báseň, avšak přijde mi až moc složitá, neníliž pravda.. :-D

Citátek

Láska je jako vráska, neustále se prohlubuje.

Odkaz

Stojíc za sebou v řadě,
vzpínajíc ruce k nebi,
jak odkaz budoucí civilizace,
statné a urostlé.

Mlýny života a smrti,
odbíjí půlnoc,
na polích ticho křičí,
to zima nastavila svůj líc.

Vítr zazpíval naposledy.
Přestaly česat nebe modré peřiny,
mlýny života a smrti.